Koupili jsme byt. Budeme ho rekonstruovat (rozvody, podlahy, dveře, jádro, změny dispozice...) za hodně velké peníze, které ale máme našetřené bokem.

Původní představa byla, že kuchyň necháme po původních majitelích, ale když jsme ji teď po převzetí bytu viděli detailně, nadšení z ní nejsme. Vykloktané, poškrábané šuplíky, které jdou těžko otvírat a zavírat. Na první pohled je celkem slušná, ale je to takový Potěmkin, po bližším ohledání působí papundeklově a jako doma udělaná z prkýnek z hobbymarketu. Dispozičně a prostorově nic moc pro naši potřebu, celkově je prostě vybydlená - je stará asi 10 let. Ale používat se rozhodně dá, bude pořád aspoň o 50% lepší než to, co mám už roky v současném bytě.

Máme možnosti:
1. Nechat to být - nebudu pak litovat, že zbytek bytu je nový, krásný? Jakmile se tam jednou nastěhujeme, už těžko se za pár let za plného provozu rozhoupu k rekonstrukci kuchyně. Tu starou kuchyň budou dělníci muset odstavit kvůli nové podlaze, takže hýbat se s ní bude tak jako tak. Ale zase ušetříme hodně peněz.

2. Kuchyň si nechat udělat také novou, ale budeme na to muset použít peníze z dlouhodobé rezervy.

Srdce mi říká - ve 40 si už zasloužíš novou kuchyň, strávíš v ní spoustu dalších hodin a let. Kuchyň je pro ženu hlavním pracovním prostorem v bytě, a má v ní být ženě příjemně, aby to jídlo za něco stálo.
Hlava a peněženka oponuje - holka brzdi, na tu starou linku si zvykneš a zůstane vám krizová záloha, kdyby chlap přišel o práci.

Co byste poslechly vy - marnotratné touhy, nebo realistický rozum?