ahoj,
je krásné, jak si děláte o syna starost. Jsem blíženec, a trochu mě zarazila, jak jsi napsala je blíženec flegmatik. Moc mi to nejde dohromady. Ale z dalšího popisu jsem pochopila, jak to myslíš.
To, že se sám bezhlavě do ničeho nevrhá neznamená, že nemá zájem. A jak píšeš, byl 10 let jedináčkem a vy jste byli vždycky po ruce a vedli ho. Když ho nakopneš, jde dělá a baví ho to. Já bych řekla, že normální stav. Mě i dnes v dospělosti trvá u spousty činnosti strašně dlouho, nakopnout se a jít to něco dělat. Když mi někdo řekne, pojď spolu, jdu hned a jsem šťastná a říkám si, proč mi to tak trvalo. A ani dnes v dospělém věku se nedokážu rozhoupat. V dětství jsem dělala spoustů koníčků a přesně jak popisuješ, co školní rok, to jiný. Potřebovala jsem tahouna. Je fakt, že když už jsem se do toho dala, tak jsem se nemohla zastavit (viz vaše cyklistika). Přijmi fakt, že teď dítě potřebuje nakopnout, takový je a není to vada. a za druhé udělejte rozpis - každé úterý a středu budeš číst nebo každý den mezi 16-17 půjdeš ven/na kolo atd. Nečekej, že změníš povahu. Nebude se poflakovat a ve starším věku se možná, MOŽNÁ, pro něco zapálí. Sice mám trochu mladší děti, tak tam nedokážu posoudit vzhledem k věku z mateřského úhlu, ale jak to popisuješ, vidím se v něm. A teď zpětně nic z toho nevnímám jako "vadu", ani tehdy jsem to tak nevnímala a troufám si říct, že vedu zodpovědný krásný akční život.