Hanko, prožila jsem totéž. Je to už dva roky, přesto mi každou noc, když si lehnu vedle manžela, proletí hlavou, že je podvodník. Nemůžu říct, že to ještě bolí, to ne. Stále cítím spíš zlost a zklamání, ponížení, protože mi to prováděl s ženskou, kterou znám. Ponížení proto, že ta paní je o patnáct let mladší než já. Dopadla jsem tak, že se po pětadvaceti letech manželství stydím před manželem svléct, protože se cítím opotřebovaná. Přestože on rozhodně žádný velký krasavec už také není a jeho milenka má značnou nadváhu. Ale má velké plus. Je mladší a bylo to prostě něco jiného, neokoukaného. Je mi to pořád strašně líto, ale nedávám mu to najevo. Tahle situace mne ale nakopla možná i pozitivně, nevážu se tolik na manžela, zajdu, zajedu si kam chci, kašlu na šetření, koupím si, co se mi líbí ( samozřejmě podle svých možností :o) Tehdy jsem se docela sesypala, a moje skvělá doktorka mi řekla " ženská, mějte se trochu ráda, každý chlap ulítne, tak to prostě je". Takže se na to Hanko vykašlete a mějte sama sebe víc ráda, než manžela. Pomůže to.