To vyšetření vypadá fakt děsivě, uff.
Jo, jo je dětský psycholog a dokonce se prý specializuje na batolata a mladší předškoláky. Taky D. ráda čtu a jsem moc ráda, že si vzala našeho malého do péče, vděčíme za to samozřejmě hlavně E. . My tam začali chodit s těmi tiky, ty jsou už naštěstí pár měsíců pryč(ale vloni touhle dobou je měl poprvé, pak pár měsíců klid a na podzim tu byly zas, tak to nechci zakřiknout...)Pak nám nabídla jakousi formu rodinné poradny, chodíme tak jednou za měsíc a konzultujeme to, co je právě aktuální, nebo co nás trápí ve vztahu k Matymu. Taky zdůraznila, že oproti "klasickému" rozvedenému páru rodičů máme pár výhod a dobré vztahy k nim určitě patří. Já po zkušenostech s bývalým manželem nemůžu dost vynachválit Pavlův přístup k věci, přemýšlí o tom, proč k němu Maty nechce odjíždět, nebere to ale úkorně osobně, nesnaží se to zlomit silou... přesně to by totiž udělal tatínek holek... uf, jsem ráda, že je Pavel takový, jaký je. Dokonce mi klidně přizná, že u nás v pátek zvonil se staženým žaludkem, že mu bylo od středy, kdy se stavil na kafe a já na něj dost hrrr vybalila Matyho záseky(budil se v noci s křikem " nechci jet k tatínkovi :-( )moc smutno, že o tom hodně přemýšlel, co by mohl zlepšit a změnit... no prostě je skvělej, lepšího tátu jsme nemohli vybrat!
Co se týče té tříleté prohlídky Leff, máš o Matym asi trochu zkreslené představy, rozhodně nezvládá věci pro pětileťáky... Z toho, co jsi vyjmenovala většinu neumí, adresa se přiznám mne ani nenapadla ho učit, takže to je spíš naše chyba, ví, jak se jmenuje celým jménem, že bydlí v Praze, tatínek v Brně, jak se jmenujeme celými jmény my ostatní v nejbližší rodině... neumí říkat ani R , ale ani několik dalších hlásek, dokonce ho "podezřívám" z nějaké lehčí formy dyslalie... ale celkově je mu docela dobře rozumět... puzzle neskládá vůbec(nebaví ho to a ani to nechce zkoušet, jen takové ty dřevěné a pěnové vkládačky, ale ty jsou určitě pro menší děti, jinak s přehledem přiřazuje stíny k předmětům a lidem, ale to je něco jiného. Písmenek zná od těch 18 měsíců pořád stejně, tj. asi 10-12 , ale nijak ho to dál nezajímá, takže nic převratného. Před asi rokem počítal do deseti, teď klidně ukáže na dva předměty a řekne, že jsou tři... prostě vše víc než jeden je tři... jakoby to zapomněl, tím, že to přestal aktivně používat při hraní... kresbu snad ani nebudu popisovat, k postavě se ani zdaleka neblíží, kreslí rád, miluje tempery... ale jsme u hlavonožců a jednotlivých čar s barvitým komentářem(smyšleným, podobné věci bych nenamalovala ani já ), co namaloval , Rád pracuje s modelínou, ale zase nic převratného nevytvoří, miluje krájení hadů , umí tedy spousty barev(včetně růžové a oranžové) a obrovskou spoustu zvířat včetně toho, čím se živí, ale to předpokládám nebude předmětem testů při tříleté prohlídce, aby poznal surikatu a věděl, co žere ptakopysk Zná písničky, básničky, ale na požádání zpívá a recituje zřídkakdy, zato při běžném hraní skoro neustále . Jo a miluje bouračky, tím by mohl trávit desítky minut, ví ale, že se zlobíme, když tříská auty o sebe, tak když to křáchne a někdo z nás zvedne s povytaženým obočím hlavu ozve se " pardooon, to ten džípák zase boural do Bleska, rošťák jeden, ale jen maličko, aby ho neodřel, neboooj" No prostě normální tříleťák, ale je s nimi sranda holky, co?
Jo video na YT jsem si už pustila, byla fakt kouzelná a musí to být radost, mít takhle šikovnou cácorku.