withep, to je těžké. Já jsem z Moravy a do odchodu na VŠ jsme mluvila silným nářečím a ani o tom nevěděla. Za ty roky, co jsem pryč, jsem se zprůměrovala a nářečím běžně nemluvím, ale po příjezdu domů se mi to v hlavě nějak přepne a zase jo. Manžel z toho má docela legraci. A k nářečí se také občas vracím při vzpomínkách na dětství nebo v emočně náročnějších situacích(nevím, jak to líp popsat). Holt mi to nářečí už nikdo neodpáře, ale já ho mám ráda.