Po narození prvího dítěte se mnoho nezměnilo. Místo chození do práce jsem byla s miminkem, to mě velmi těšilo, s manželem jsme fungovali velmi podobně, jako předtím. Jen nám přibylo do společného života krásné nové téma. Užívali jsme si to.
Po narození druhého dítěte se změnilo úplně všechno. Čtyřiadvacet hodin denně jsem kmitala kolem dětí, těšilo mě to, ale bylo to mimořádně náročné fyzicky i psychicky. Už nikdy jsem se z toho úplně nevzpamatovala, dodnes neumím spát více hodin v kuse.
Teď už jsou děti v pubertě, s manželem máme zase dost času na sebe, chodím do práce, v podstatě mi nic nechybí. Ale únavu si s sebou táhnu pořád, to už se asi nikdy nezlepší.