Chodím na rodinu 10 let téměř každý den. A čtu doma i v práci (pracuju na sebe, takže tím trpím zase jen já sama). Osobně jsem se s nikým nesetkala, ani mě to neláká (jen jako muška zlatá, abych viděla, zda mi sedne tvář k tomu, co píše dotyčná tady). Jinak jsem závislák, i když moc nepřispívám. Manžel se mi směje, že tu plkám a nechápe to. Rodina mi pomohla několikrát, ne v konkrétních situacích, ale uvědomit si, že kolikrát se pevně držím nějakého "modelu", jak má vypadat vztah, péče o dítě, dovolená apod., a tady zjistím, že ten "model" mám jen já a můžu ho kdykoliv změnit. Zní to divně, ale rodina zlikvidovala můj sklon přejímat životní vzory mé matky, mé původní rodiny, původního okolí. Aniž by mi byl vnucen nějaký jiný "model". Ten si už poskládám sama. Mám ráda témata, "jak to máte vy", i když někdy zní zadání směšně. Líbí se mi nahlížet do cizího způsobu života a proto mě neskutečně vytáčí neupřímné a fiktivní osobnosti, co se tu jednou za čas vynoří a řeší vymyšlené problémy.