Monty,

ale ono je někdy opravdu jednodušší posadit toho prcka než sebe.

Dokud jsem neměla děti, tak jsem si o tom myslela přesně to samý, co Ty.

Znáš tu básničku o tom oslu, jak ho otec se synem vedou na trh? Aby to pak nedopadlo taky tak

VŠECHNĚM NELZE VYHOVĚTI

V létě po silnici šedé
mlynář s hochem osla vede
na trh k městu.
„Šťastnou cestu!“, volá jezdec.
„Oba jdete? Proč si jeden nesednete?
Copak vám to rozum nedá?“
Na osla si hošík sedá.
Otec pak jde vedle pěšky.
Dohonili povoz těžký.
Vozka volá z pravé strany:
„I ty kluku nekáraný!
Bodejž by tě kopla husa!
Mladý jede, starý klusá!“
Synek slezl, prachem břede,
na oslu zas otec jede.
„I toť necitelnost velká,“
ozvala se mladá selka
po návratu ze svých polí.
„Synka jistě nohy bolí.
Odstůně to, slabé robě!“
Nato vzal ho otec k sobě.
„Neznabozi!“, křičel kmet,
jenž pásl kozy,
„Máte-li pak srdce v těle?
Vždyť jste zvířat mučitelé!“
Otec a syn na ta slova slezli
a šli pěšky znova.