"Ona nechápe, proč ji trestáme tím, že musí občas vyklidit myčku, vysát dům, proč po ní jdeme dokud to neudělá... Když jí pošlu, aby něco udělala, nechápe proč ona musí jít a udělat to... Nechápe, že odměna se dává jen za to, že je ji zač odměnit... Je v pubertě, máme pro ni pochopení, ale já nebudu makat do úmoru zatímco ona si bude válet šunky v nebo u bazénu... "

ach ta puberta

jsem poměrně laxní matka, máme doma pár pravidel, o který se nediskutuje, která se dodržují ( pod různými sankcemi, pokud se překročí, to je prvda). Ostaní je na dětech, jak se s tím čím popasují.

Jako volnou výchovu si představuji přenést část zodpovědnosti na děti. Já zajišťuji bydlení a ostatní věci, které jako dospělý zajistit mám možnost, děti si zajišťují vše ostatní - podle toho, jak pobírají rozum, čím dřív je na ně vložena odpovědnost, tím lépe. Ono už tím, že si musí např hlídat termín, kdy vyprší měsíční jízdenka se učí zodpovědnosti ( samozřejmě kontrola zpočátku nutná). POkud si dítě obstará co má ( škola, povinnosti apod), pak má VOLNO. Dcera se naprosto samostatná, máme výborný vztah, jsem na ni pyšná ( 23 let), syn k samostatnosti také spěje velice dobře )14 let).
představa, že mám doma nesamostatné jedince do jejich třiceti mě jímá hrůza.