Jasně, že mimoděk zmíním samozřejmou genialitu svých pitomečků.

Akorát to nedělám stylem "můj talentovaný šikula", ale třeba podobně jako Monty shovívavě popíši peripetie s naprosto ojedinělým úžasnákem.


Jinak si myslím, že pro děti je to zdravé.

Moje babička, která byla velmi moderní a v mnohém předběhla dobu i překročila mantinely své rodiny, měla jednu neodpustitelnou chybu. Měla ve zvyku tvářit se, že její dcera je naprosto zanedbatelná existence nehodna veřejné pochvaly. (aby si lidi nemysleli, že se chlubí)

Moje matka se z toho nevyhrabala do 70, dosud tráví svůj život závodem, jak se někomu zavděčit.