Myslím, že je přirozené, že se rodiče chtějí svými dětmi pochlubit. Taky se ráda pochlubím, když se jim něco mimořádného povede, ale rozhodně to nedělám na potkání a bez vyzvání. A příjde mi to pochopitelnější než na svoje děti nadávat a před ostatními je srážet. Beru to pořád tak, že děti jsou naší vizitkou, my jsme jim dali genetický základ, my jsme je vychovali, takže pokud kritizuju je, kritizuju vlastně sebe. A to už vůbec nemluvím o tom, řešit to v jejich přítomnosti