Ráchel, úplně mi vypadlo to hlavní, proč je pro výuku dějepisu dobrá: je šťavnatá. Psaná šťavnatým slohem, ale ne prvoplánově se snahou o senzačnost nebo hláškovitost. Ale fakt se nenudíš, autoři jsou dva, co se hledali, až se našli, oba se od mládí zajímali o historii a po škole se dali na novinařinu na celkem vysoký úrovni, uměj psát, dát do pár odstavců to podstatný a včas každou pasáž ukončit, je tam spousta pasáží čistě informativních, u kterejch se žádnej hlod napsat nedá, ale v tý celkový omáčce přelouskáš snadno. A spousta vysvětlivek, vsuvek a poznámek bokem, který z tý historie dělaj takovou normální, důvěrnou záležitost, typu od: "Zvraceli opravdu Římani při hostinách, aby si mohlí dát nášup? Ano, je pravda, že zvraceli, ale že by na to měli zvláštní místnosti, pravda není," až po: "po první světový to v Německu bylo těžký, ale občas probleskl paprsek naděje, v jedný vestfálský fabrice například vyrobili zkušebních 36 kousků pískacích čajových konvic a za tři hodiny byly všechny pryč."