Ale dotaz zněl vlastně jinak: Muž odvede v práci tolik a zůstane nám tak málo, že naše děti mají každé dvoje boty ročně. Takže mě celkem nic moc z peněženky pod vlivem dojetí nevypadne. Nekouříme a maso je jednou týdně. Pomůžu, když můžu skutkem, sem tam mi něco přijde líto, vzala bych třeba ještě jednoho na stravu (fazole jsou zatím stále celkem dostupné), i když už tu de facto jednoho ješiva-bocher máme. Ale jinak mám s tomhle směru celkem příjemný stav rovnováhy minima sebelítosti i sentimentu.