moje babička měla od mládí berle, moc nechodila. (Na pole přijela na kole a při kopání se opírala o motyku
) Hodně byla doma a šila nebo vyšívala. A bydlela u autobusové zastávky. Takže k ní lidi skočili na pokec, než jim jel autobus. Protože nedělala drby a byla pořád dobře naladěná, chodili tam rádi. Já jsem u ní měla "útočiště hříšníků". Když byl problém, trápení, nepochopení... babička byla vždycky k dispozici. Když jsme přijeli ze školy nebo z práce, vždycky se zaskočilo k babičce.