Co když to bude trvalý?
Já mám děti ve věku 11 a 7 let.
Mladší potřebuje každodenní spolupráci a kontrolu při přípravě do školy, ale starší v podstatě taky. Ne, že bych s ní musela číst, ale ptát se, co má za předměty, jestli si vše zopakovala, vyzkoušet ze slovíček apod.
Chodím domů ve stejnou dobu jako manžel a vzhledem k tomu, že mám na krku i domácnost a vaření, tak prostě nemůžu stihnout všechno.
Vloni se podvolil mému vysvětlování a měl mít teda na starost klukovu přípravu. Dopadlo to tak, že se ho dvakrát týdně zeptal, jestli má vše nachystané a spokojil se s odpovědí "ano", aniž by to zkontroloval.
A já pak ráno řešila, že se penál válí v pokoji, sešit v obýváku apod. Kluk furt nosil "poznámky", že mu chybí věci, nedělá přípravu apod. Když jsem to předávala manželovi, tomu to bylo fuk, že je to malej kluk, že holt zapomíná, škrábe apod. Že z toho vyroste. A já přece nebudu učitelce vykládat, že klukovu přípravu má na starosti manžel, kterej na to kašle, to není její problém.
Letos jsem to tedy vyměnila a měl by se věnovat té starší. Ale i u ní vidím, že se tomu nevěnuje soustavně. Já se jí zeptám, co má druhý den za předmět a když mi řekne, že AJ, tak jestli umí slovíčka. A ona přinese učebnici, ať jí vyzkouším. Tak jí pošlu za tátou, že já vařím. Tak on jí jakžtakž vyzkouší. Ale zase to musím hlídat já.
A nevím, co s tím, protože on je přesvědčen, že děti jsou chytré a známky nejsou důležité.