U nás doma je to to samé a poslední dobou mě to děsně vytáčí, mám doslova ponorku! Říkám si, že to není možné, že za ty roky se to nenaučili a kolik let dennodenního opakování, aby si umyli ruce, vzali bačkory a rozhlédli se vždy, když lezou do silnice :o( mě ještě čeká. O úklidu pokoje raději pomlčím. Mám pocit, že to nevydržím už ani jeden jediný den, že už včera bylo pozdě. Pocit, že už jsem vydržela 10x víc, než jsem ve skutečnosti byla schopna vydržet (to jsou ta kouzla mateřství). Nejstaršímu je 9 a nejmladšímu 2,5, takže brzké vysvobození mě nečeká. Asi se budu muset odstěhovat nebo je vystřelím na měsíc. Ale potěšilo mě, že v tom nejsem sama. Napadá mě, jestli to teď na začátku školního roku není o to horší, že jsme se ještě tak nějak nezaběhli?