Považuju domácí úkol za způsob, jak dítě přimět něco si samostatně procvičit. Pokud totéž dělají v hodině, v mnoha případech jen opíše řešení a nezamýšlí se, nechá se něčím vyrušit apod. Nemusí to nezbytně platit o všech dětech, ale u mé prvňačky se mi díky domácím úkolům podařilo zachytit stav, kdy si nepamatovala písmenka (tudíž nebyla schopna číst), ale ve třídě působila dojmem, že je vše ok. Na čtení za domácí úkol se to projevilo rychle.
Svůj podpis pod domácím úkolem považuju za potvrzení komunikace s učitelkou - že vím, co dělají a mám tušení, jak si dítě vede. U větších dětí mi tahle část, pravda, přijde nadbytečná.
Někdo jistě může být zcela zásadně proti, osobně si ale nemyslím, že by mi úkoly někdy v něčem ublížily, přestože jsem patřila k těm dětem, které chápaly, aniž by se o to nějak zvlášť zasloužily. Ale zabývat se nějakým tématem v klidu a pouze vlastními silami mi vždycky dávalo zpětnou vazbu - to ověření, že fakt rozumím.