Souhlasím do jisté míry. Nejde paušalizovat, je potřeba najít vhodnou míru. Pokud dítě nezačnu vést třeba k nějakému sportu, asi těžko samo od sebe začne třeba ve 30. Jasně, jsou výjimky, ale vidím to na sobě. Nebyla jsem vedená k ničemu a nic neumím pořádně.
Začít s klavírem v 15 je taky pozdě, ZUŠ nabírají prvňáky.
Ale zase znám lidi, jejichž děti píšou úkoly v 9 večer jen proto, že opravdu lítají z kroužku na kroužek. A protože rodiče nestíhají ty děti dovážet, znám i dítě, co si volá taxík, který ho pak odveze. Jasně tohle je extrém.
Naštěstí vždy existuje něco mezi. Takž moje děti mají kroužky, něco rovnou ve škole a něco u odborníků, kteří tomu rozumí. Jestli dcera plácá keramiku a u toho si povídá s kamarádkou a nebo si s ní povídá v družině, je jedno. Ráda a hezky zpívá, ale školní sbor je katastrofální a než jí kazit hudební cítění, raději chodí zpívat do ZUŠky. Má toho více, ale pořád má dost času na volné hraní, na tvoření doma, dokonce i tu svoji oblíbenou princeznu Sofii večer v TV stíhá. Syn potřebuje svoje volno a dvě odpoledne v týdnu nemá vůbec nic.