Já jsem kroužky milovala. Týden měl málo dnů a den málo hodin. I teď bych na nějaké kurzy chodila ráda.
S dětmi z okolí jsem si nikdy moc nerozuměla a takové ty hry na něco mě bavily asi max. do 7 let a ještě jako takové z nouze ctnost. Jsem kroužkovej typ, ale měla jsem radši svobodnější kroužky typu výtvarka a skaut. Hudebka a tělocvik, to bylo na mě moc vojenské. A ještě jsem chtěla chodit na keramiku, horolezení, historický šerm, ale už nebylo kdy.

No a mám 2 děti, z nichž jedno si moc hrát samo skoro neumí. Má pár primitivních oblíbených činností, které chce dělat samo a k tomu jeden skupinový kroužek. Ještě ho chci časem na něco přihlásit, protože to je spíš introvertní typ, umí se dobře soustředit na jednu činnost a pak se mu daří věci. Naopak ho skupina uřvaných děcek spíš děsí, je pravý opak svého sourozence. Kroužky bych mu dopřála, akorát není kdo by ho kam vodil a kdo by to platil..