měla jsem problém hlavně u třetího dítěte. myslím, že to bylo souhrou okolností - před ním jsem přišla o jedno dítě a dost mě to zasáhlo. byl vymodlené dítě, ale během těhotenství onemocněl tchán (nádor na mozku) a prakticky celé mé těhotenství umíral. zemřel dva dny před porodem. v porodnici jsme řešili s mužem parte... zkrátka, bylo kolem toho spousta různých protichůdných emocí a pro mne to bylo těžké strávit.
to, že jsem měla problém přilnout (nepřijetí bych to nenazvala) se projevilo např. tím, že mi vlastně vadilo kojit. kojila jsem obě dvě první děti a vždycky jsem kojila ráda. a najednou mi to bylo nepříjemné. kojila jsem nicméně i tak. nejmladší dítě bylo (a do určité míry stále je - je mu už 10) děsnej mamánek, nesnesl být s nikým jiným. říkávám, že se na mě prostě nalepil a nakonec si mne "získal" :) asi tak v jeho 3/4 roce jsem si všimla, že mne kojení začalo těšit. pak jsem naopak nemohla přestat, bylo mi to líto , kojila jsem ho do 16 měsíců. takže nakonec se pouto navázalo. teď tady vedle mě chrní v posteli :)

kdyby se mi to stalo u prvního dítěte, tak bych si asi myslela, že jsem špatná, krkavčí matka nebo tak něco. takhle jsem usoudila, že to chce čas a snahu, že to je dané jen smutnými okolnostmi a mým emocionálním vyčerpáním - a podařilo se, díky Bohu