Já myslím, že tam, kde jsou dobré vztahy, není třeba vysloveně říct "děkuju". Poděkovat se dá i nonverbálně či třeba přivezením dárku apod.
Od Fren jen stále dokola čtu, jak ji návštěvy slečen od synů obtěžují, jak ji štve, že stále dokola musí někoho obskakovat (syny jejich slečny, matku, tchánovce).
Moji rodiče ke mně byli vždy velmi vstřícní. Při návštěvách hostili nejen mě, ale i mé kluky, občas dokonce i kamarádky. Když jsem se usadila, začala jsem jim všechno vracet. Tráví s námi vánoce, společně slavíme všechny výročí, jsou u nás cca 2x do měsíce, minimálně jednou týdně si voláme. Čas od času je sebou bereme na víkendy, letos jsem s nimi měla týden dovolené. Zkrátka, považuju za zcela přirozené, že rodiče v jednu dobu investují do dětí (finance, čas, práci...), a následně jim to děti vracejí. Děkuju osudu, že moje máma nikdy neděla seznam všeho, co do mě investovala, že mi nevyčítala dobu, kdy se o mě starala.