Mandelinko, u mě se cosi jako rovnováha vybalancovala až někdy po třicítce. Do té doby jsem žila hodně bohémským životem. Ani jsem neměla pořádný samostatný byt, kam bych třeba rodiče pozvala. Rodiče to akceptovali, jen se asi modlili, abych se už usadila
. Dnes rodičům vše vrchovatě vracím. A doufám, že ještě dlouho budu moct vracet.
Mmch, stejně si myslím, že pojem "rovnováha" nelze do rodinných vztahů zanášet. Můj syn je stále mým synem, ať mu je rok, 20 či 60 let. Ať je chytrý nebo hloupý. Hezký nebo ošklivý. Ve vztahu rodič-dítě platí podle mě jiná pravidla než ve vztahu kamarád-kamarád.