Fren, prostě maj teď svou pravdu své priority...svým způsobem to chápu...na druhou stranu - člověka - rodiče - to prostě zamrzí, ať má jakákoliv předsevzetí, ať má pochopení a dobrou vůli...tak zamrzí, si myslím, že bysme nebyli lidi.
U nás to spíš vzalo manžela než mě...kupodivu.
Ale zas bez návštěv synů vám je smutno...oni si zatím vystačí ve čtyřech a bez vás (kó když bydlí spolu) a čekat pár let, než jim něco dojde? Prostě pozvala bych je
, pokud by mi udělalo radost je vidět - i s jejich holkama.
Možná bych řekla to, co mě mrzí a trápí, spíš těm holkám, třeba by jim to "přeložily" do jejich řeči a vysvětily