Přidat odpověď
Anett, to je ale v pořádku, že se mladý člověk odpoutává od rodičů a rodič ho musí pustit. O to se tu asi ani nikdo nepře.
Tady jde asi spíš o interakci samotnou, o způsob, o určitou lhostejnost dětí vůči rodičům, a možná přehnaná očekávání rodičů, a do jaké míry jsou ta očekávání přehnaná. O přijaté "samozřejmosti", ale současně o odmítnutí pomoci, pokud dobře chápu. O hledání správné míry toho dávání, o způsob chování a určité...hm, jak to říct - přiměřené úcty nebo spíš respektu.
Hledisko "dítěte" může být diametrálně odlišné od hlediska rodiče - to, co přijde přiměřené a samozřejmé jednomu, nemusí být přiměřené a samozřejmé druhému.
Ono ani nejde o to, aby to bylo v rovnováze, protože to asi ani nebývá, nebo málokdy...jde spíš o to, aby to bylo oboustranně přijatelné a akceptovatelné.
Předchozí