Dospělou jednu :)
"Pokud s radostí dám a druhá strana přijímá, rozhodí mě/rozhodilo mě (a to doopravdy), pokud to přestoupí určitou hranici a místo například děkuju uslyším "Já ti děkovat nebudu, protože jsem se vás o to neprosil"."
Já si ale umím takovou situaci klidně představit, protože se držím mj. pravidla, že "nevyžádaná pomoc je kontrola". K dospělým dětem tedy je potřeba přistupovat stejně, jako k jiným dospělým, tzn. nevnucovat pomoc, nepomáhat, když nejsem požádána, samozřejmě lze pomoc nabídnout. Mám tchýni, která toto pravidlo neustále přestupovala a dělala pro nás věci, o které se je nikdo neprosil a dokázala tím neskutečně zasahovat do života. Samozřejmě, "myslela to dobře" (a opravdu to myslela dobře), cítila se nedoceněná, měla pocit, že nejsme dost vděční...
"Jako vevnitř vím, že bych si měla říct...nevadí...dávala jsem to ráda, vše je OK, ale to se mi příčí. Zvlášť pokud ona služba v určité podobě existuje dál.
Manžel je pro tuto službu zrušit...ovšem má na to mám jiný náhled, protože na tuto službu už je navázána synova rodina...a ještě by to vypadalo jako "msta", lepší slovo mě nenapadá...Takže kluk se nás sice neprosil, ovšem službu čerpá pro sebe a svou rodinu dál
. Jak bys to zpracovala ty?"
to netuším, navíc nevím, o jakou službu se jedná a jak došlo k tomu, že jsi službu začala vůbec poskytovat