Ráchel, ano...je to přesně tak, jak jsi to napsala.

Ta věta pronesená správným tónem: "Je to tak, že tedy další pomoc už nepotřebuješ a nechceš" je úplně přesná, bohužel jsme ten okamžik prošvihli - byli v tu chvíli oba s manželem tak paralyzováni (moc často se mi to nestává ), že to manžel odešel z místnosti rozdýchat a já se pokusila o vysvětlení, které ovšem zaniklo ve vodopádu dalších synových slov.

Prostě jsme udělali silně "nevýchovnou" věc (byť v dobré vůli) a už to víme...jen nevíme, jak se k tomu postavit teď, kdy je jakoby relativní klid - ale je pravda, že uvnitř to zdaleka zpracováno (my rodiče) nemáme.
Má nás (mě) to určitě naučit, abychom dělali ohledně dětí jen vyžádané věci, navíc přiměřeně.