Sally,

přesně tak!

To, že někdo je ochoten se svým partnerem jet na hroby jeho rodiny, byť by ty lidi vůbec neznal, je pro mě známkou toho, že to s ním myslí vážně, a že ho zajímá všechno, co se ho týká, případně že je ochoten s ním absolvovat i věci, které pro něj nejsou až zas takový rajc.

Pokud tohle někdo odmávne s tím, že nechápe, co ty holky asi tak může zajímat na prababičkách kluků, které ani neznaly, tak si k nim zavírá dveře do budoucna, protože málokdo vydrží být vstřícný neomezeně, a pokud projevím dobrou vůli a ta je odmrštěna, nedejbože s výsměchem nebo s nějakou uštěpačnou poznámkou, kterými tady Fren rozhodně nešetří a pochybuji, že by se toho dokázala zdržet v soukromém životě, tak prostě s tím člověkem nebudu ráda a budu s ním trávit co nejméně času. A pochybuji, že by za této situace za nimi jezdili s nadšením ti synové - jednak je ty partnerky samozřejmě ovlivní a jednak i oni vycítí atmosféru, která jim nebude příjemná, a jakožto správné syny své matky jim ani nenapadne, aby si dělali nějaké násilí.

A plně souhlasím s tím, že při SKUTEČNĚ dobrých vztazích v rodině není problém cokoli z toho, co Fren nanesla, říct NA ROVINU, aniž by okolo toho bylo dusno. Ale - jak to popsat - musí to přijít od člověka, o kterým vím na 150 %, že mě má rád a že je vůči mně vstřícně naladěnej, a takový pocit z Fren tedy rozhodně nemám. Od ní vnímám jakousi ne úplně jasnou dvojitou vazbu - na jedné straně "dejte mi všichni pokoj, nemám o vás zájem a jsem ráda, když se o vás nemusím starat", a na druhou stranu "co si to dovolujete nedělat věci přesně tak, jak já chci, jsem uražená a naštvaná, ale vlastně vám neřeknu proč, musíte si na to přijít sami". To by mě asi dost mátlo a nebavilo.