Nám především volný čas a kamarády nikdo neorganizoval.
Když jsem chtěla někam jít, tak jsem šla. Doma se oznamovalo "jdu ven", pokud tedy doma někdo byl. Aby nás někdo někam rozvážel, někde vyzvedával nebo kontroloval, co děláme... to ani náhodou.
Nepřespávali jsme u sebe, protože na sídlišti byly malé byty a pro případného kamaráda nebyla obvykle k dispozici postel. Přespávalo se, jen když rodiče nebyli doma. Za jejich přítomnosti ne. A nedomlouvali si to rodiče, ale děti samy.
Na oslavy narozenin se nepamatuju, jsem narozená v létě, kdy byly všichni na prázdninách. Když měla narozeniny kamarádka, koupil se jí dárek a šlo se blahopřát, rodiče max. připravili dort nebo něco jiného k jídlu a nechávali nás být. Často se stalo, že rodiče sami odešli někam na návštěvu, abychom měli prostor. Že by seděli s námi a dohlíželi, co děláme, to neexistovalo.
Dnešní pojetí "péče o dítě" mi přijde úsměvný. Syn mi třeba vyprávěl, že k němu chtěl po škole chtěl jet kamarád a když už byli v autobuse, zavolala mu matka a zakázala mu to - nesměl sám jezdit po Praze v MHD. A to jim bylo jedenáct.