Monty, to my jsme se rodičů ptali - "můžu jít ven" - ačkoliv to teda byla spíše formální otázka.

A ta návštěva - taky záleží jak, kdy a kudy by se to dítě vracelo. Jedna věc je dojet s kamarádem k němu, druhá věc je vracet se zpět sám kdovídky kdovíkudy, obzvlášť u dítěte, co prostě není zvyklé, protože to běžně nepotřebuje (necestuje samo, protože denně jaksi třeba chodí do školy pěšky).

Mé starší dítě si ve dvanácti vymohlo, že pojede na celostátní kolo jakési soutěže do Prahy o den dřív, tam najde kamarádku (nečekala přímo na nádraží), projdou se na Petřín a budou spát u nich v Libni, k učiteli se připojí druhý den. Mé mladší se ve stejném věku tvářilo vyděšeně, když mělo jet z Ostravy do Havířova (autobus na Havířov stojí na místě, kudy běžně chodí do hudebky.) No a? Dnes cestuje bez potíží i ta mladší jen jí to nalezení jistoty trvalo o dva roky dýl.