Jsem taky laxní, v mnoha věcech. Ve výchově k samostatnosti je laxnost výhodou Ale fakt vidím u svých dvou dětí, že každé je jiné a každé dozrává jinak a i má schopnost a zájem o samostatnost jinou. Většině dětí je imho třeba samostatnost umožnit, nikoliv nutit, a v tom umožnění je třeba některé poněkud krotit (má sestra v pěti letech odjela s o rok starším "sígrem" od sousedů autobusem cca 15 minut od domu, na kruhový objezd, kde stopovali auta zpátky. Mamince to oznámila kolemjedoucí učitelka MŠ). Některé je třeba k samostatnosti občas popostrčit (moje mladší) - nicméně nucení je do značné míry kontraproduktivní, vzbuzuje úzkost. No a matky mají různou představu toho, co je v kterém věku a pro jejich dítě vhodné. Z toho plyne dost široká hranice normy.

A neznám nikoho, koho by v pětadvaceti vyhmátla maminka cestou z práce v autobuse s kamarádem a přikázala by mu jet rovnou domů, protože nesmí jezdit sám