Monty, mám úplně stejné vzpomínky.
Jakmile skončila škola, děti se prostě samostatně potulovaly po sídlišti, do čehož patřilo i slézání se v bytech, kde rodiče nebyli ještě doma. Domů se pak šlo ve chvíli, kdy buď byl čas vypravit se na nějaký kroužek, nebo byl čas dostavit se na večeři.
Zpětně si to ani neumím představit - všichni ti naši rodiče celé odpoledne nevěděli, kde mají děti, a neřešili to, prostě věřili v příčetnost svých potomků
Přiznávám, že bych to sama nedokázala tak volně nechat, mé děti mi musí zavolat nebo poslat sms, pokud nejdou ze školy rovnou domů, kam jdou. Neomezuji je, mohou jít v podstatě kamkoliv, ale chci to vědět.
Spaní u kamarádů běžné nebylo, nevím o nikom, kdo by to praktikoval (konec 70./ počátek 80. let).