"pokud by muž uživil rodinu, do práce bych od 4 malých dětí nešla...
No a třeba šla, pokud by muž uživil a celé dny vyčítal, že se doma flákáš s dětmi...
jen teoretizuji, dokud to nežiješ, tak to prostě neznáš. "


Terezo, bingo
Do práce jdu, i když tu vnitřní potřebu "utéct od rodiny" ještě nemám. Ale cítím trvalý nenápadný tlak, pořád se všichni ptají, kdy už půjdu do práce. Muž nás uživí, ale je ve stálém stresu, že všechny finance visí jen na něm, a kdyby se něco stalo, jsme v háji. Chápu jeho situaci - má zodpovědnost nejen za spoustu lidí, peněz a procesů v práci, ale taky za svoji rodinu. O tu pracovní se s nikým podělit nemůže, kdežto o rodinnou ano. A taky se očividně bojí, abych nezdegenerovala a nezakrněla jako vyživovaná panička, která se obzor smrsknul jen na děti, domácnost a její koníček, a nechce se jí hnout z jejího pohodlí. Slovo příživník nikdy nezaznělo, ale pocitově ho ve vzduchu cítím. Takže nezastírám, že je to také pro můj pocit přestat být zcela závislá na muži, i když bych ze svého platu sama rodinu neuživila.

Hledala jsem rok a půl poloviční úvazek - nenašla. Tenhle plný úvazek by měl být hodně variabilní s možností občasné práce z domu, s výjimkou těch dvou večerů. Je to skutečně dream job ve smyslu prestiže. Odmítli mě ve výběrových řízeních na office manažery, asistentky, recepční, provozní, personalistky, učitelky ve školce... Nejspíš proto, že jsem to ve skutečnosti dělat nechtěla, ty práce pro mě byly nedůležité a nevýznamné proti možnosti starat se o děti.
Tohle je náhle ve zcela v jiném levelu, budu řídit něco, o čem se mi fakt v životě nesnilo. Těším se na to. Jestli byla pro mě něco v profesním životě výzva, tak tohle. Je to práce, která mi bude dávat smysl, není to práce primárně pro peníze. Budu se muset hodně učit, a máloco z toho najdu v knihách. Cítím, že kdybych do toho teď nešla, za pár let mě to bude mrzet, a budu zase lovit ve vodách personalistek, asistentek a administrativních pracovnic (což o to, před dětmi jsem bývala výborná asistentka, ale asi už potřebuju něco víc).

Domluvila jsem se s mužem, že zkusíme najít na jeden den hlídačku, druhý necháme na babičce. Je nadšený, jakou jsem dostala nabídku, a myslím, že mě bude podporovat. Hodně posměšně jste tu psaly o "vytíženosti" manažerů. Vím, jak vypadá jeho kalendář, ano během dne si dojde zasportovat, ale to ho drží nad vodou I teď to není tak, že každý den je doma na pusu dětem - někdy vyzvedne večer z kroužku, nebo při hodně včasném nahlášení pomůže i přes den.

Děkuji všem za názory a zkušenosti.