U nás korálky syna taky bavily, ty větší, dřevěné...do pusy je nikdy nedával, ale to on nedával nikdy nic, neznám ochutnávání písku, kamínků, ani strkání drobných věcí do pusy....jeho to nikdy nenapadlo, naopak vždycky se na mně tak udiveně koukal, když jsme třeba byli s nějakým dítětem, které to dělalo...to vždycky na mě házel takové nechápavé pohledy jako "mami, proč to dělá?"
A později ho bavilo skládat ty zažehlovací korálky....k tomu se teda znova vrátil i teď