Mám obě děti s AS. Ve škole jsou zakřiknutí(dle učitelky mají svůj svět)doma jsou zas naopak až moc ukecaní,ale nevztekají se jen ,když jim něco nejde(nějaký neůspěch) tak se třeba rozbrečí ,nebo když si navzájem něco provedou (jen mezi nimi sourozenci s cizími dětmi nikdy) ,tak se "vztekají" a je jeden na druhého naštvaný,ale není to žádná katastrofa. Vím už jak na ně.Ale jinak se s nimi dá vše v klidu domluvit, jen se musí vědět co na ně platí. Kamarády ani jeden nemají.
Moje sestra má spolužáka s AS ve třídě a ten se prý vzteká a taky prý hází věcmi.

Naše děti ve škole jen sedí a ostatních dětí si vůbec nevšímají.Jsou vděčné ,když je děti vezmou mezi sebe.Jen jedinkrát děti ve třídě dcera okřikla že mají být zticha vadil ji velký hluk o přestávce a pak se jí začali posmívat a učitelka mi pak říkala že potichu čte že ji neslyší. Ona bála se od té doby mluvit ve škole nahlas.

A hračky na ty si dávají naše děti velký pozor,aby se něco nerozbilo a nebo neztratilo. Na návštěvách s dětmi si rády hrají ,jinou možnost nemají si s někým pohrát ,kamarády ve škole a v okolí nemají.Takže jsou vděčné za jakoukoliv dětskou návštěvu. Dcera si spíš rozumí s těmi mladšími než z vrstevníky ti už jsou dávno jinde a mají jiné zájmy. Syn je na tom možná i podobně.