ale ne, nejsem prisnejsi. Neni mi dvacet, abych svet videla cernobily. A vim jak se maminy samozivitelky snazi, aby to u nich doma fungovalo, vim jak se rozvedeni otcove trapi, ze proti nim ex postiva deti nebo jak jini ex neplati a nestaraji se o potomstvo. Ja nikoho z nich neodsuzuju, zivot je proste semlel, to se stat muze kazdemu. A samozrejme je lepsi odejit od tyrana nez drzet manzelstvi za kazdou cenu. To je ale snaha resit neco, co nefunguje.

Ale tim se dostavame na uroven modelu, ktere nekde zhavarovaly - v nevyzralosti jedincu, ve spatnem ocekavani, v neschopnosti se prizpusobit, v nesmyslnych idealech, ve spatnych vnejsich podminkach (penize, zla tchyne...) nebo kdovi v cem.

Zivot je proste komplikovanej.

Nic to ale nemeni na tom, ze kdokoliv si muze vybrat, tak si vybere vyrustat a zit v uplne rodine. Idealne i s babickou v baraku. I ta rozvedena mamina prizna, ze je skoda, ze to nevyslo, ze tomu tak verila a snazila se. To tak proste je.