Skoro jako bys to psala o mně (až na to studium, to smekám ). Akorát já ještě neodstavila skoro tříletého a mám jeden kousek navíc, teď mu bylo osm. Takže tahle životní etapa s mizerným spaním trvá už osm let. Spíme všichni v jedné ložnici, nejmenší stále uprostřed lože, a jak to tak bývá, furt se točí napříč. Měří metr, takže ((160-100)/2) na každého rodiče zbývá 30 cm . To kojení mi ani tak nevadí, nakojím ho a spíme dál, ale vím, že až ho odstavím, bude spát líp, a stejně se mi do toho moc nechce (asi i proto, že pár nocí to zabere ). Stejně se totiž budím spíš ze zvyku, osm let je osm let, zvykla jsem si na lehký spánek . A zvykla jsem si na trvalý spánkový deficit, takže i po hodně málo prospaných nocích nakonec vstanu, během pár minut se dám do kopy a padne to na mě až odpoledne. Jak to řeším? Několikrát týdně skutečně vytuhnu s dětmi před devátou . A tak zhruba třikrát vydržím déle, právě abych si urvala nějaký čas pro sebe/nás.