Kudlo, ne, snažila jsem se neubližovat už odmalinka
, a to jsem sice možná určitou víru měla...ale neuvědomělou.
Jsou lidi inklinující pouze k dobrému, prostě to jinak neumějí...jsou tak "vyrobeni" - mají takové vlastnosti, svým způsobem možná není ani jejich "hodnost" zcela jejich zásluhou - mají to ve vínku.
A pak jsou lidi, co pro ně ubližování druhým je normální akt, protože jsou pro sebe důležití hlavně oni sami, neohlížejí se na druhé. Pokud tito druzí si uvědomí, jak moc ublížení druhému bolí a vědomě to změní...je to velký akt...
Určitě není rovnítko mezi věřící = hodný, nevěřící = zlý...pokud předpokládáme, že jsou členové církve věřícími, dokážou i oni napáchat spoustu "zlého".
Prostě jsme lidi a až určitým vývojem jakoby rosteme. všichni bez rozdílu.
Už jen tím, co prožíváme...reakce většinou přichází po akci poslední dobou dost rychle.