Letní i zimní dovolené trávíme každoročně naše 4-členná rodina spolu s mými rodiči. Jsou vesměs fajn a milí. Svou účast na našich dovolených ale berou jako samozřejmost a vždy když přijdeme s tím, že pojedeme tam a onde, tak se automaticky ptají, kdy, kde atd. a že už se těší. Taktně jsem už před nimi několikrát prohlásila, že by nebylo od věci, abychom strávili nějakou tu dovolenou jenom "my 4". Poté jsem to prohlásila už docela důrazně, ale oni to berou asi jako nějaký můj řečnický obrat a pak vždy jedou s námi. Nemám to srdce nevzít je s sebou, když se na to tak těší. V zásadě je problém pouze v tom, že šest lidí se na cestách slaďuje docela nesnadno. Starší lidé jsou navíc občas tvrdohlaví a prosazují své životní moudra (nic proti tomu) a tak se nakonec naše cesty nepřizpůsobují dětem, jak už to tak v rodinách bývá, ale babičce a dědovi. Dědeček je navíc prudce urážlivý a tak se kolem něj chodí jako kolem horké kaše, aby nebylo zle. Bývá i sranda a někdy fakt dobrá zábava, ale po každé takové akci jsem doslova vyšťávená jako citrón. Právě teď jsme se vrátili z jedné takové akce a já bych potřebovala další wellness. Jsem nevděčná dcera, když bych chtěla opravdovou dovolenou a relax, kdy si fakt odpočinu a nebudu jen za tu hodnou, chápavou a vděčnou?