Kudlo - jak už bylo řečeno vícekrát, pomoc rodičů hlavně v oblasti bydlení dětem hodně odlehčí v životě. Ono je to opravdu dost rozdíl, pokud někdo dostane od rodičů celé bydlení nebo třeba nějakou sumu a na zbytek si vezme hypotéku, než když začíná úplně od nuly. Nedávno jsem tu dávala panelový byt v Praze v Kobylisích, měl 86m2 a cena byla 4,2 mil. Kč. Vezmi si, na jak dlouhou dobu se mladí musí zavázat bance, aby si vůbec mohli dovolit bydlení v panelovém bytě. Je to velmi omezující a kvalita života tím dosti klesá.

Nevím, proč to bereš za špatné, když rodiče pomohou. Ta pomoc pokračuje potom v další generaci. Ber to tak, že já bych třeba pomohla svým dětem nebo vnoučatům, a oni budou zase myslet na své děti nebo vnoučata. A samořejmě, že to není tak, že někdo přijde a řekne Potřebuju, tak dávej. A taky nemluvím o tom, aby se rodiče kvůli tomu nějak moc uskromňovali a trpěli. Mluvím jen o případech, kde je to možné. Třeba pokud mám 2 miliony, tak nepovažuji za rozumné, aby si mé dítě bralo v bance půjčku v hodnotě 2 milionů, ale prostě dítěti ty peníze půjčím já nebo dám - a dítě třeba samo vrátí, nebo vypomůže, pokud bude potřeba.

Začínat od nuly je dnes opravdu velký handikap, který řada těch rodin nikdy nedožene. Kdo neřeší bydlení, tak je dnes za vodou. Proto tu holky i píší, že vyjít se 40 tisíci čistého téměř nejde, pokud nemají vlastní bydlení. Pokud ovšem mají, tak mohou být v klidu.

Nejhorší je, když se sejdou dva, kteří nedostanou pomoc ani od jedněch rodičů. Je to prostě velký handikap a nechtěla bych být dnes v kůži mladých a shánět v Praze nebo v Brně byt.