Moje zkušenost je, že dávat se musí s rozumem. Mám hodně případů v okolí, kdy děti braly tak samozřejmě, že byly až zlé, když už rodiče dávat nemohli. Myslím, že určitá míra nepohodlí, třeba když dítě řeší své bydlení nebo se mu až tak nedaří, je docela důležitá pro další život. Já jsem pro určitou míru pomoci, ale nechci děti dotovat po zbytek života. Musí přijít doba, kdy se postaví na nohy.
On se málokdo vyloženě topí v penězích, často si pak ti rodiče utrhují a škudlí, aby mohli dávat dospělým dětem a ty berou, protože nic jiného nepoznaly a je to špatně.