Žžena: přesně tak!
A celkem by mi bylo jedno, jestli jde o biologické neb přijaté děti.

A trochu OT: mě hodně ovlivnila doba, když jsem chodila na konzervatoř, tam jsem poznala něco, co nikdy před tím ani potom, totiž to, že komunita (ani ne úplně maličká) lidí se vzájemně podporovala. Kdo měl, tak poskytl, kdo neměl, tak si řekl, nikdo nic nepočítal a nezneužíval. Věřte nebo ne. Mám proto pocit, že člověk musí nejdřív skutečnou soudržnost sám prožít, aby věděl, o co jde. Někteří lidé to mají i v rodinách a pravděpodobně jim to připadá jako přirozená, logická věc, protože to těžko může být jinak, jak jednou tu zkušenost máš, je ti to jasné. A naopak, pokud jdi to neprožil, je možné, že to ani nejde vysvětlit, nevymaníš se z uvažování kdo na co "má právo".