Tak brečet budeš, to se nedá natrénovat, pokud to tak cítíš, tak to prostě přijde. Ale důležité je asi trochu vysvětlení toho pláče, jako já bych asi řekla, že pláču z radosti z toho, že se po tak dlouhé době vidíme, klidně bych přiznala, že to se mnou zamávalo a že je mi líto, že se naše cesty na tak dlouho rozešly. Hlavně nerozmazávat jeho zdravotní stav, jako že pláčeš nad ním...
Jinak chápu, já jsem hrozná plačka, dojmu se fakt nade vším, mám mokré oči i teď
. A nevím, co s tím, někdy je to dost nepříjemné chodit ubrečená...