Heleno,
to je hezký
.
Moji pěstouni
si mne vzít nemuseli a nikdo by jim neřekl půl slova - neřešili si mnou žádnou svoji situaci - mají vlastního syna a brali si mě k sobě v pubertě, když jsem náhle přišla o tátu (máma nám umřela o několik let dřív).
Takže tím řešili čistě moji situaci. To, že to bylo mimořádné, vnímám já, oni to popírají
. Já to vnímám i jako velké riziko z jejich strany, protože mne prakticky neznali a bez váhání si mne vzali domů. (To taky popírají
)
Technicky vzato to nebyla adopce, vlastně si terminologicky nejsem jistá, jestli není vhodnější slovo "opatrovník" než "pěstoun"
- nemluvíme o sobě jako o "rodičích" a "dceři", ale prakticky se ke mně jako rodiče chovali a chovají