Kudlo, tak ted k jadru pudla...
Ano, povazuju za spravne, pokud rodina sdili nematerialni hodnoty, aby sdilela i ty materialni.

Ne jako narokovou slozku, ale jako predmet samozrejmeho sdileni a samozrejme ne za predpokladu, ze to znamena hazet materialno do cerne diry.

Rodina je totiz velmi silna jednotka, ktera dokaze celit vsem moznym rizikum zivota, pocinaje politickym tlakum, ekonomickym konce a usnadnuje ziti, umoznuje p8cit bezpeci a jistoty.
Pochopitelne se opiram o vlastni zkusenosti, ale i o to, co vidim okolo. Osamela uzka rodina ma mnohem mensi sanci bez ujmy, mnohdy i na zdravi, prezit nepriznive okolnosti, at uz je to ztrata prace, osklivy rozvod, nebo treba i jen upornou honbu za zajistenim zakladniho zivobyti.

Znam i velmi bohate lidi, kteri vlivem nepriznivych okolnosti, ci jeste tvrdsich zraloku ve vodach byznysu takrka o vsechno prisli. "Prvni" se s pomoci, at uz darovane, ci pujcene hotovosti v rodine, dokazal vysplhat zpatky, byt uz ne k tak oslnivym vrcholum, "druhy" skocil jako bezdomovec v zahradni chatce.

Takze vidim jedno, ze smrt je jedina jistota, ale dokud zijem, je dobre a vlastne idealni, mit se o koho oprit.