Lassie, já doufám, že to nevnímá nebo aspoň ne moc a ne špatně, samozřejmě člověk dělá rozdíly, dělá je mezi vlastníma, prootže každý dítě je jiný a potřebuje jiný přístup, tak je pochoptelný, že rozdíly, ty minimální, děláme i tady, ale podle mě větší rodíl, tkerý chudák malý vnímá nejvíc, je daný věkem - ti dva jsou starší, on je malý, ti dva jsou spolu na gymplu, onje sám na prvním stupni, zatímco ti dva ve svým věku můžou sedt večer u televize, on musí jít spát - ale to jsem jako neskutečnou křivdu brala i já, biologický dítě, prootže mí dva starší sourozenci měli ty stejný privilegia daný věkem a já ne :)

jinak kluci mají naštěstí každý z těch velkých s tím malým nějaký společný zájem, chodí spolu na kroužky, třeba s jedním na sport, s druhým na keramiku, tam to není rozlišený podle věku, takže můžou spolu
s jedním jede letos na tábor, starší tam bude jako vedoucí (pomocný vedoucí vzhledem k věku), ale budou spolu
hrajou spolu hry, jezdí spolu na kole,
když je nějaký problém, pomůžu všem stejně, bez ohledu an to, kderý se do maléru dostal, ať je to u jednoho pomoc se školu nebo teď u toho malýho incident s učitelkou, postavila jsem e za něho úplně stejně, jko bych to udělala v této situaci u starších, a to už dokáže vnímat

je mu teprve 9, těžko říct, co bude dál, v pubertě, ale zatím si myslím, že nevnímá rozdíly tak, e by byly daný tím, že není biologicky náš
bohužel některý rozíly jsou daný jeho povahou a něktrý zase jeho ranou zkušensotí v ústavu, ale to jsme se pokusili mu i vysvětlit, aby věděl, že na jeho chování někdy opravdu nemáme trpělivost, ale neznamená to, že by to byla jeho chyba, víme, že je to tím, že byl jako maličký dlouho v kojeňáku a pokusíme se mu pomoct to zvládnout a změněit se, a tady vím jistě, že to pochopil a vnímá to správně, už dokáže poznat, kse je problém, uvědomuje si to, mluví o tom a je ochotný poslechnout a udělat to, co podle mě vede k nápravě toho stavu, i když je to na dlouho, možná na pořád

stačí? :)