Kudlo, myslím si, že každý má tohle jinak a asi je to tak i dobře. Chodím sem už dlouhé roky a vím, že tahle témata se tady opakují s železnou pravidelností a moc je nechápu. Je to přece asi dáno mentalitou, povahou a vším možným.
Pro někoho je nemyslitelné se jakkoliv podělit o cokoliv a je pro něj nemyslitelné si říct o půjdu, požádat o pomoc; pro jiného je to přirozené a nevidí na tom nic zlého.
Já se přiznávám, že nemám problém vzít od mých rodičů jakýkoliv finanční či hmotný dar. Prostě nemám a vím, že stejně tak by si ho vzali oni kdybychom byli v pozici, že dát můžeme.
Když na to jednou budu mít, tak budu ráda své děti rozumně podporovat a když ne je, tak vnoučata. Vždyť člověk může šetřit vnoučatům; může brát s sebou vnoučata na dovolené... Kolik a jakou formu člověk zvolí je závislé na situaci