To ja nevim. Sama jsem se z toho jeste nevzpamatovala. Z toho predlonskyho srpna. My jsme si hodne podobne, ja jsem taky negativista a tudiz my dve pohromade to je nekdy traskava kombinace. Mladsi dcera me nabiji, ona ma stastnou povahu, je vesela, hodna, pritulna. Starsi me vysava. Ale po pravde nejvic casu travim premyslenim, jak tu starsi potesit, udelat ji radost, jak najit spolecnou notu. Je mi ji lito, protoze vim, ze ji neco uvnitr hodne trapi. Ale veskere me akce se vetsinou otoci proti me - vylet fajn, ale lepsi, kdyby se jelo jinam, kino pekny, ale tamten film byl lepsi. Spolecenske hry sabotuje a obcas uplne zkazi vecer, protoze ma tendence u te hry vyvolat nejaky konflikt. Na vylety nekdy berem jeji kamaradku, mame tak 4 deti, delame to kvuli ni. Vic si to uzije. Ale vratime se z vyletu a zase nekde problem.
Mozna muj problem, ze cekam, ze to nekdy oceni. Ani nevim, jestli tohle desetilete deti delaji, ze uznaji, ze rodice se snazi. Pro me oceneni by bylo, kdyby byl aspon jednou doma klid, nejaka pohoda. Misto neustalyho prudeni.