No já tomu nerozumím.
V rámci rodiny a přátelství neexistují marná očekávání, pokud je někdo má, nechť si to řeší sám se sebou a netahá do toho, to co (ne)dostane.
Mně hodně pomáhají rodiče i dospělé děti. Rodičům hypoteticky hrozí, že se o ně postarám,dětem nehrozí v dohledné době lautr nic.
Nikdy tady podobné napětí, které fabuluješ, nenastalo, i když pomoc pokládám do jisté míry za samozřejmou (děti jsem totiž vychovala dobře a jsem dcera svých rodičů, do jejich osobního komfortu patří pocit, že nejbližší nejsou na holičkách)
Ty jsi nikomu nevysvětlila, proč se točíš v kruhu představ o hrůze zděděného domu či přijetí něčeho od blízkých. Dobrá, ale je strašně divný, že to někoho vůbec napadá (s frekvencí puzení 2x týdně o tom zadat téma
)