Ráchel, já se snažila. To utnout.
Včetně toho, že jsem potom řekla, že mám svědomí čistý, protože vím, jak to vypadá a co se děje u nás doma, kde naši nejsou.( Máma argumentovala, že dcera nadává bráchovi do magorů a kokotů a já zas řekla, že nebylo prvně, kdy jsem z pokoje slyšela taky velmi hrubé označení dámy). Stejně to nepomohlo. Samozřejmě syn je inteligentní, tak tuhle stránku nebude před babičkou předvádět. To si nechává na doma.
Stejně mlela dál, že se holka chová příšerně a že žádný rodič neslyší kritiku rád.
Přičemž jak píšu, mluva syna a jeho kámošů má do beletrie dosti daleko. Ale vždycky jsem to jen řešila napomenutím, ať mluví slušně, že to není pěkné.
Nikdy u nás za to nelítaly facky nebo nebyly nějaké sankce.
Spíše jsem ty jejich slovní výpady vůči sobě nechávala vyšumět. Vědoma si toho, jak jsme si nadávaly se ségrou.