Přidat odpověď
Sovice,
já si myslím, že tohle je věc těch prarodičů (na co se cejtěj, co chtěj, co je napadne, jak moc chtěj bejt užitečný).
Kdyby moje děti k tomu měly takovejhle přístup, tak bych měla pocit, že se musím furt klepat strachy, jestli mi všecky tyhle věci dojdou, a jestli mi pak nevyčtou, že mě něco "samo nenapadlo".
Poprosit o pohlídání taky považuji za přípustné, a stejně tak je přípustné odmítnout.
Myslím, že zdravý vztah mezi rodiči a dospělými dětmi se vyznačuje tím, že se obě strany chovají jako DOSPĚLÉ, a mezi to patří i to, že lze požádat i odmítnout bez pocitů viny nebo toho, že je mi ten druhý něco dlužen nebo mi něčím povinován.
Předchozí